CHOV STRAŠILEK

          
Mezi milovníky přírody neustále stoupá počet zájemců o chov hmyzu. Nemalý podíl na tom má jistě i skutečnost, že stále více lidí trpí různými alergiemi, které jim nedovolují chovat psa, kočku, andulku, či jiné osrstěné nebo opeřené zvíře, a tak se jim výběr „domácích mazlíčků“ zužuje na plazy, obojživelníky, ryby či bezobratlé živočichy. Ale i zcela zdravému člověku poskytne chov hmyzu množství zážitků a nových poznatků, což do značné míry vynahradí poněkud nižší míru komunikace mezi člověkem a jeho svěřenci. Přiznejme si hned na začátku, že žádný šváb ani pakobylka k vám nepřiběhne na zavolání, ani nedokáže neodolatelným pohledem loudit nějaké to sousto u oběda. Přesto mohou vnímavému člověku přinést netušené množství zcela nových pohledů do živočišné říše a obohatit tak jeho život.

 

Proč právě strašilky
Strašilky jsou jednou z nejstarobylejších skupin hmyzu. Většina z nich se vyznačuje tím, že až neuvěřitelně dokonale napodobují různé části rostlin – výhonky, trnité větvičky nebo listy. Již to je staví do popředí zájmu chovatelů a přičteme-li k tomu i značnou velikost a atraktivní zbarvení, není divu, že patří k nejčastěji chovaným bezobratlým živočichům. Dalším jejich kladem z hlediska chovatelů je, alespoň u některých, celkem bezproblémové rozmnožování. Značná část druhů k tomu dokonce nepotřebuje ani samce, protože samice se dokáží rozmnožovat partenogeneticky, to je prostřednictvím neoplozených vajíček. Většina samic je navíc neobyčejně plodná a během svého života snese několik stovek vajíček. To je příčinou poměrně nízké ceny, takže tato zajímavá zvířátka jsou dostupná opravdu každému.
 

Jak strašilky ubytovat
Mnoho druhů strašilek by šlo chovat volně v bytě, protože jim obvykle postačuje pokojová teplota a většinou se ani příliš nevzdalují od živné rostliny, ale přesto není tento způsob chovu právě nejvhodnější. Díky dokonalému kryptickému (krycímu) zbarvení mohou totiž uniknout i oku svého chovatele a snadnou tak přijdou k úrazu, nehledě na to, že čas od času pohrdnou předkládanou potravou a pustí se do pokojových květin. Nejjednodušší insektárium pro menší strašilky strašilky můžeme bez velkých nákladů zhotovit z plastových krabic na potraviny nebo pětilitrových sklenic od okurek uzavřených vzdušnou tkaninou (např. organtýnem) nebo silonovým muším pletivem. Mnohem lépe se však osvědčila lepená akvária, která postavíme na výšku a prázdnou stěnu nahradíme dřevěným nebo kovovým rámečkem s kovovým muším pletivem. Pro větší pohodlí můžeme rámeček zavěsit na skříňové pantíky přilepené na stěnu akvária. Suchomilné druhy lze chovat i v housenících, které mají všechny stěny z mušího pletiva. Na prostoru insektária bychom však neměli v žádném případě šetřit, protože při nedostatku místa dochází při svlékání strašilek k nejrůznějším poškozením a deformacím. V zásadě lze říci, že výška insektária by měla alespoň třikrát až čtyřikrát přesahovat délku chovaných strašilek. Ani velikost dna by však neměla být příliš malá – větší plocha usnadňuje výměnu krmiva. Na dno insektária dáme tenkou vrstvu rašeliny, která pomáhá udržovat přiměřenou vlhkost a do jisté míry zabraňuje plesnivění zbytků potravy a trusu, nebo filtrační papír, ze kterého se lépe uklízejí nečistoty a vybírají snesená vajíčka. Strašilky jsou většinou noční a soumrační tvorové, proto jim nemusíme svítit. Jen u některých velmi choulostivých tropických druhů můžeme použít žárovku jako zdroj tepla. Umisťujeme ji však raději vně insektária, aby se strašilky nepopálily. Vnitřek insektária pravidelně rosíme vodou z rozprašovače, nejlépe nějaký čas odstátou, aby obsahovala co nejméně chlóru.

Čím strašilky nakrmit
Strašilky jsou výlučnými vegetariány a živočišnou potravu pozřou snad jen náhodou, když spolu s listy sežerou vajíčka nebo larvy jiného hmyzu. Určitou výjimkou jsou případy kanibalismu, ke kterým dochází ve špatně vedených chovech, kdy je na malém prostoru chováno příliš mnoho jedinců, kteří navíc nemají dostatečný přísun potravy a vody. Většina druhů strašilek je oligofágních, což znamená, že se živí jen určitou skupinou blízce příbuzných rostlin, některé druhy jsou dokonce monofágní a přijímají jen jeden určitý druh rostliny a jen malá část patří mezi polyfágy a jsou ochotné přijmout i širší potravní nabídku. U nás jsou nejčastěji chovány druhy, které se živí růžovitými rostlinami, v praxi nejčastěji ostružiníky. To má mimo jiné i tu výhodu, že je čerstvé krmení dostupné i v zimě, protože některé druhy ostružiníků vytrvávají zelené i pod sněhem. Dospělé jedince se někdy podaří přimět i k požírání sušeného listí ostružiníků, ale v tom případě je nutné pamatovat na větší přísun vody. V létě je možné většinu „ostružinožravých“ strašilek krmit i maliníkem nebo šípkovými růžemi, ale spíše se to povede u nymf než u dospělých jedinců. Na ostružiník lze někdy navyknout i druhy, které se v přírodě živí zcela odlišnými rostlinami, např. lupenitky. Je proto výhodné, když má chovatel možnost ostružiníky pěstovat na zahrádce nebo dokonce ve studeném skleníku, který je chrání před nejhoršími mrazy. Zde je namístě upozornit, že existují i beztrnné formy ostružiníku, které nás uchrání před mnohými šrámy, kterým se jinak při krmení nevyhneme. Krmení vkládáme strašilkám do insektárií v těžších úzkohrdlých sklenicích (např. od kečupu), které mohou být naplněny vodou, aby potrava vydržela déle čerstvá. Nesmíme ovšem v takovém případě zapomenout hrdlo sklenice dobře utěsnit vatou, aby strašilky ve vodě neutonuly. Při výměně krmiva oceníme větší plochu dna insektária, protože vedle ožrané nebo ovadlé potravy můžeme vložit dovnitř i sklenici s potravou čerstvou, na kterou strašilky v krátké době samy přelezou a ušetří nám tak pracné chytání a přemisťování na čerstvé rostliny.
 

PŘEHLED POTRAVY PRO NEJČASTĚJI CHOVANÉ DRUHY STRAŠILEK

Acrophylla wuelfingi – Blahovičníky (Eucalyptus spp.), dub (Quercus spp.),
maliník (Rubus idaeus), ostružiník (Rubus fruticosus) aj., růže (Rosa spp.)
Aretaon asperrimus – Břečťan (Hedera helix), dub, hlohyně (Pyracantha coccinea), maliník, ostružiník
Bacillus cyprius – Lentišek (Pistacia lentiscus)
Bacillus rossius – Buk (Fagus sylvatica), dub, maliník, ostružiník, růže
Baculum extradentatum – Buk, dub, hloh (Crataegus spp.), lípa (Tilia spp.), maliník, ostružiník, růže
Baculum thaii – Blahovičník, dub, hloh, hlohyně, maliník, ostružiník, růže
Carausius morosus – Břečťan, hloh, hlohyně, maliník, ostružiník, ptačí zob (Ligustrum spp.), růže, voděnka (Tradescantia spp.)
 

• Vajíčka různých druhů strašilek představují nepřebernou tvarovou i barevnou bohatost.

Clonopsis gallica – Janovec (Sarothamnus scoparius), ostružiník
Cereoxylus spinosus – Ostružiník, maliník, růže, hloh, hlohyně
Eurycantha calcarata – Břečťan
Eurycantha coryacea – Břečťan, pěnišník (Rhododendron spp.)
Eurycnema herculeana – Akát (Robinia pseudacacia), dub, gvajáva (Psidium guajava)
Extatosomaum tiarat – Blahovičník, buk, dub, hloh, jahodník (Fragaria spp.), maliník, ostružiník, růže
Hesperophasma lobata – Ostružiník, maliník, dub, hlohyně
Heteropteryx dilatata – Břečťan, dub, maliník, ostružiník, růže
Lamponius guerini – Blahovičník, břečťan, dub, hlohyně, maliník, ostružiník, růže
Libethra regularis – Břečťan, dub, hloh, maliník, ostružiník, růže